VOLEJBALEM! 
Historie
Sto let přerovského volejbalu a dvacet let v extralize žen
Stručný přehled událostí a osob, které utvářeli tuto historii
Úvodem je třeba zmínit, že stoleté výročí každého organizovaného sportu znamená, že se prosadil, stal se součástí života společnosti a vydobyl si své místo mezi všemi ostatními sporty. Kontinuita vytvořená a udržovaná řadou generací hráčů, trenérů a organizátorů mu dává stálou šanci udržení pozic a dalšího rozvoje.
A jak to všechno začalo?
Podle kroniky je zaznamenáno, že počátek této hry se v Přerově datuje rokem 1919, kdy si vojáci v přerovských kasárnách postavili hřiště na vojenském cvičišti. Tato skutečnost je doložena dobovou fotografií. Později v roce 1923 navštívil Přerov Čechoameričan prof. Josef Amos Pípal, který propagoval amatérskou YMCU, celosvětovou mládežnickou organizaci založenou na křesťanských principech. J. A. Pípal zároveň dostával do širokého veřejného povědomí sportovní hry do té doby neznámé – odbíjenou a košíkovou. Navštívil také přerovské gymnázium, kde vysvětlil žákům pravidla hry a věnoval jim volejbalový míč a síť. Zaseté sémě rychle vzklíčilo, neboť studenti si svépomocí vybudovali ještě v témže roce hřiště na stadionu SK Přerov a začali hrát. V roce následujícím se již účastnili mistrovství Moravy v Kroměříži a skončili na 3. místě. Za dva roky nato byl v Přerově dokončen nový Sokolský stadion.
Tady bývalo živo na hřištích celé odpoledne až do pozdních večerních hodin a o zájemce nebyla nouze. K tomu, aby Přerov získal masovou základnu, přispěla výborná poloha stadionu v centru města a také skutečnost, že sokolové vzali tuto hru „na milost“. Důležité také bylo, že se do volejbalu zapojili tehdy populární sokolští cvičitelé – Jiří Bůžek, Jůza a Vladimír Koksa. Na novém stadionu se často pořádaly sokolské turnaje zejména na okrskovém a župním formátu. Sportovní úroveň byla ovlivněna zejména blízkostí a častým stykem s Kroměříží, kde se hrál znamenitý volejbal. Léta 1926 a 1927 znamenala ve vývoji značný kvalitativní skok, objevila se řada mladých talentovaných volejbalistů, kteří vytvořili hráčský základ družstva Sokola Přerov.
Toto družstvo se koncem dvacátých let účastnilo tří po sobě jdoucích mistrovství republiky v Pardubicích, Tatranské Lomnici a v Přerově. V sokolském archivu je zaznamenáno, že se přerovské družstvo umístilo vždy na předních místech a hrálo v sestavě – Jiří Calábek, Vratislav Garlík, Jan Jemelík, Vladimír Koksa, Jaroslav Sommer a Adolf Svozil. Je pravdou, že Přerov býval po následující dvě desetiletí volejbalovým městem. Hrálo se na středních školách, v tělovýchovných organizacích, trampských osadách a volejbal se šířil do okolních vesnic – Lýsky, Henčlov, Troubky, Vlkoš atd. Rozmach zastavila až druhá světová válka rozpuštěním tělovýchovných organizací Sokola, Orla a DTJ, které byly hlavními organizátory soutěží. Hrálo se sice dál, hráči přešli do sportovních klubů, osad a jiných uskupení, ale bylo zapotřebí zřídit nové soutěže. V roce 1941 vznikla I. liga středomoravská, které se účastnily tři přerovská družstva. V prvním ročníku vyhrál SK Baťa Zlín, na druhém místě se umístilo TO – KOS Přerov, osmý byl SK Zejda Přerov a jedenáctí se umístili Vodáci KČT Přerov. Rok 1941 je dále zajímavý tím, že družstvo TO – KOS Přerov zvítězilo na mistrovství Moravy a že v tomto družstvu startovali hráči Sokola.
Mnoho mladých hráčů muselo opustit domovy, když byli totálně nasazeni do Říše nebo odvlečeni do koncentračních táborů. 8. října 1941 byl zatčen gestapem výborný hráč JUC. Zdeněk Calábek. Posléze byl odvezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde nalezl 18. prosince 1942 smrt. Po válce v roce 1946 byl na jeho památku založen „Memoriál JUDr. Zdeňka Calábka“ – turnaj mužů a žen. Vyvinul se během krátké doby na malé mistrovství republiky, neboť vítězové byli většinou i mistry republiky. V tu dobu to byl zřejmě jeden z největších a nejnavštěvovanějších turnajů v republice. Pravidelnými účastníky byly ze známých družstev – Život Praha, Sokol Kolín, SK Židenice, Sparta Praha, ŠB Bratislava, ATK Praha atd. Uskutečnilo se 13 ročníků s minimální účastí 46 družstev a s rekordním počtem zúčastněných 73 družstev v roce 1954. Hlavním organizátorem byl Josef Zezula a zajímavostí je, že na putovní pohár – křišťálovou vázu v ceně 3 890,- Kč – se složili bývalí spoluhráči Zdeňka Calábka.
Po válce se vrátili do Sokola Přerov pouze někteří bývalí hráči, ale přišla nová krev v podobě Vodáků KČT Přerov a vytvořili družstvo, které zaznamenalo v poválečných letech výborný výsledek, když v Mistrovství ČSR 1945 ve Zlíně obsadili 7. místo. V dalších letech byla vytvořena Moravská liga, ve které se Přerov vždy umísťoval v horní polovině soutěže. Družstvo hrálo v sestavě – Drahoslav Andrášek, Vladimír Jeřábek, Oldřich Kroupa, Břetislav Lučan, Vlastimil Matlocha, Josef a Zdeněk Zezulové Mojmír Valenta (pozdější reprezentant), Arnošt Knězek a Miloslav Balun (manžel z mistrovského páru ČSR krasobruslařů). V červnu 1950 byl založen turnaj v Troubkách o „Hanácký pohár“, kterého se zúčastnilo družstvo ATK Praha. Hráli za něj i narukovaní přerovští hráči Drahoslav Andrášek a Arnošt Knězek. V padesátých letech nastal útlum přerovského volejbalu, na kterém měl podíl odchod hráčů do vojenské služby a na vysokoškolská studia. V roce 1953 zasáhla neblaze i reorganizace sportu podle sovětského vzoru. Rozpadlo se družstvo Sokola Přerov a začala se tvořit nová družstva – oddíly volejbalu při závodních jednotách, z největších to byly – TJ Přerovské strojírny, TJ Meopta Přerov, TJ Lokomotiva Přerov a TJ Pozemní stavby Přerov. V roce 1951 byl založen oddíl volejbalu v TJ Spartak Meopta Přerov a v roce 1954 bylo vybudováno hřiště v Dělnickém domě. V roce 1955 ukončil činnost oddíl volejbalu v TJ Přerovské strojírny a do TJ Meopty Přerov přešla většina členů včetně Josefa Zezuly. Šedesátá léta plynula poklidně až do roku 1967, kdy tragicky zahynul Josef Zezula narozený v roce 1923, významná osobnost přerovského volejbalu. Byl to předně znamenitý hráč z generace vodáků, posléze trenér a hlavně organizátor. Na jeho počest byl založen v roce 1968 „Zezulův memoriál“ – turnaj I. kategorie mužů. Uskutečnilo se celkem 20 ročníků za převážné účasti ligových družstev z Moravy a Slovenska. Hlavním organizátorem se stal Zezulův následovník a dlouholetý předseda oddílu Vladimír Škoda. Není možné zapomenout na Vlastimila Matlochu, výborného smečaře, který zanechal v přerovské historii znatelnou stopu. V poválečných letech hrál v družstvu Sokola Přerov Moravskou ligu a za studií v Bratislavě dokonce 1. ligu.
Později se věnoval trenérské práci a byl rozhodčí II. třídy. Výstavbou sídliště Šířava v Přerově přišel největší volejbalový oddíl na okrese TJ Meopta Přerov o svá hřiště v Dělnickém domě a musel se zabývat náhradou. V roce 1967 byla zahájena výstavba volejbalového areálu na Stadioně 9. května, který byl dokončen až v roce 1976. Nejprve byly postaveny tři antukové kurty, následně sociální zařízení, šatny, klubovna a hospodářské místnosti. Nakonec centrální dvorec s umělým povrchem. V sedmdesátých letech se hraje slušný volejbal na okrese v několika místech, ale dominantní postavení má přerovský oddíl TJ Meochema Přerov, následně přejmenovaný na TJ Lokomotiva – Meochema Přerov, který je na vzestupu. V roce 1970 postoupili dorostenci do 2. ligy a hráli ji do roku 1977, jednou dokonce 1. ligu. Muži postoupili do 2. ligy v roce 1974 a byli jejími účastníky s přestávkou až do roku 1988.
V roce 1978 přišel do oddílu Michal Palinek, prošel přípravkou, žákovskými a dorosteneckými družstvy a jako 17letý již hrál za muže 2. ligu, když plnil požadavek jednoho hráče do 23 let na hřišti. V roce 1986 odchází po maturitě studovat do Brna, kde se dostal do rukou Karla Lázničky – Zbrojovka Brno, a jeho sportovní kariéra stoupala. Získal 7 mistrovských titulů, reprezentoval v letech 1989 – 1990, sehrál 60 mezinárodních utkání a účastnil se MS v Brazílii. Byl úspěšný i v beachvolejbalu, kde vystřídal šest partnerů. Největšího úspěchu dosáhl s Markem Pakostou , když vyhráli ME 1996 – Pescara (ITA) a dále se umístili na 13. místě na OH 1996 – Atlanta (USA).
V roce 1982 vznikl v Přerově nový oddíl při TJ OSP Přerov původně jako basketbalový, ale po otevření nové sportovní haly (3 kurty) se v roce 1983 přeorientoval na volejbal. V tomto oddíle začala dělat první sportovní krůčky pod vedením trenéra Jiřího Lakomého pozdější úspěšná reprezentantka Eva Štěpančíková. V 15 letech (1987) přestupuje do Olomouce a v 16 letech startuje za ženy v nejvyšší soutěži. Zde získala 3x mistrovský titul, stejně tak jako v Münsteru (NSR), kam přestoupila z Olomouce. Její sportovní kariéra úspěšně pokračovala v italských klubech do roku 2003 a je podrobně popsána v „Almanachu“ vydaném k 80 letům přerovského volejbalu.
Na počátku osmdesátých let se v Přerově zformovalo výborné družstvo veteránů, které startovalo pod vedením Vladimíra Škody cca 20 let, což samo o sobě není nijak zajímavé. Co již ale zajímavé je, že většina těchto veteránů se stala trenéry v již zmíněném oddílu TJ OSP Přerov. Další zajímavostí je, že se jako spoluhráči respektovali více než jako trenéři a po určitých neshodách jich část včetně dětí odešla a založili další nové kluby – Sportovní klub Přerov, SK Přerov – PNDVK a později ŠSK ZŠ Boženy Němcové Přerov. Počáteční handicap (nedostatek hřišť pod střechou) byl vyrovnán v roce 1993 otevřením haly Sportovního klubu Přerov (taktéž 3 kurty). Zde je nutno zmínit Jiřího Lakomého, jehož hlavním přínosem pro přerovský volejbal bylo objevování a výchova mladých talentů, což je stále vysoce hodnoceno. Byl velmi zapáleným organizátorem s kontroverzní povahou, což mu přinášelo časté problémy, změny oddílových barev a rozchody se svými spolupracovníky. Zemřel poměrně mlád a na jeho počest je dodnes pořádán turnaj žákyň jako jeho memoriál.
Během krátké doby za této zvláštní konkurence vznikla v Přerově jedna z největších základen mládeže (přes 300 dívek), kterou městu záviděly i tradiční volejbalové bašty ve větších městech. Cesta k úspěchu ovšem nebyla jednoduchá. Kluby nebyly na takovou expanzi připraveny a s růstem sportovní výkonnosti začalo chybět materiální zabezpečení. Zajištěním hlavního sponzora a sloučením Sportovního klubu Přerov a TJ PS Přerov – Předmostí v roce 1998 vznikl Přerovský volejbalový klub, který se stal dostatečně známý jak sportovními výsledky, tak pořádáním velkých turnajů. Jsou to například – „Memoriál Jiřího Lakomého“, „Velká cena Přerova juniorek“, „ZUBR Cup“, „Matlochův memoriál“, „Memoriál Milana Kafky“, kvalifikace a jednotlivá kola ČP a MR ČR žákyň. Výsledky Přerovského volejbalového klubu nejsou zanedbatelné ani za hranicemi města. Již tradičně se družstva tohoto klubu účastní nejvyšších soutěží žákyň, kadetek, juniorek a družstvo žen hrálo i 1. ligu, a to od roku 1999. Mládežnická družstva si sáhla mnohokrát na medaile, největšího úspěchu však dosáhly žákyně v roce 1999, když získaly titul mistra ČR a kadetky v soutěžním období 2000/01 mistr ČR a vítěz ČP. Z této přerovské základny vzešla celá řada extraligových hráček – Eva Štěpančíková, Lenka Žídková - Hrudíková, Eva Morzutová – Derychová, Petra Formelová, Vladislava Koutná, Dagmar Motáňová - Bizzuto, Eva Masná, Eliška Michnová – Ticháčková a Milada Spalová – Bergrová. Poslední jmenovaná začala s volejbalem v SK Přerov PNDVK v roce 1988 a do Olomouce přestoupila v 1997 jako nadějná juniorka. Za pět let strávených v Olomouci u trenéra Jiřího Teplého se vypracovala do kádru žen hrajícího extraligu a stala se jejich oporou. V roce 2011 byla vybrána reprezentovat ČR a roce 2004 a 2007 se stala nejlepší volejbalistkou ČR. Dalších pět let strávila v zahraničí (Francie, Turecko, Polsko) a po návratu hrála ještě tři roky v Prostějově. Úspěšná sportovní kariéra pokračovala opět v Polsku a byla zakončena v roce 2014 v družstvu VK Brno. Za těmito úspěchy stála celá řada trenérů, ale uveďme alespoň tři z nich – Miroslav Lakomý, Jaroslav Matěj a Antonín Tománek.
Do nového tisíciletí vstoupil přerovský volejbal s ambiciózním cílem postoupit do extraligy žen. V prvních třech letech se nepodařilo postoupit z 1. ligy, až v roce 2003 pomohla náhoda. Lapos PZ Frenštát p. R. se nepřihlásil do soutěže a nabídl Přerovskému volejbalovému klubu svoje místo v extraligové soutěži. Na základě vzniklé situace se výbor klubu rozhodl nabídku přijmout, a tak získat extraligovou příslušnost. Jak se později ukázalo, bylo to správné rozhodnutí, neboť do Přerova přišel z Frenštátu p. R. zkušený trenér Leopold Tůma a tři extraligové hráčky. Pro začátek a pro boj o udržení soutěže to byla dobrá volba. Kdo by tenkrát tipoval, že se v extralize udržíme nepřetržitě dalších 20 let!
Vstupem do extraligy se družstvo žen stalo dominantní a vyžadovalo mnohem větší pozornost nejen veřejnosti, ale hlavně funkcionářů. Bylo zapotřebí více času věnovat právním, organizačním a finančním záležitostem, což pro dobrovolné funkcionáře klubu nebylo jednoduché. V tom roce prováděl klub současně změnu právního uspořádání, namísto společnosti s ručením omezeným se stal občanským sdružením. S odstupem času se dá říci, že to výbor zvládl dobře. V průběhu uplynulých dvaceti let trénovalo družstvo žen celkem 7 trenérů – Leopold Tůma, Jaroslav Matěj, Vladimír Sirvoň, Juraj Mišík, Libor Gálík a Radim Vlček. Nejlepšího umístění bylo dosaženo v soutěžním období 2006/07 (trenér Jaroslav Matěj) a 2012/13 (trenér Leopold Tůma), vždy 4. místo.
V družstvu se vystřídaly desítky výborných hráček, mnohdy i reprezentantek, a celá řada vlastních odchovankyň. V tomto stručném přehledu nelze všechny jmenovat, ale zaslouží se uvést alespoň vlastní odchovankyně, které oblékly reprezentační dres ČR – Kateřina Kohoutová, Eva Svobodová a Magdaléna Jehlářová. Tato přerovská rodačka prošla všemi mládežnickými kategoriemi a již v 16 letech jako kadetka oblékala dres v extralize žen a současně byly vybrána do reprezentace. Letos jsme ji mohli sledovat na Mistrovství Evropy, kam se ženské družstvo kvalifikovalo. V současnosti studuje již čtvrtým rokem v USA a startuje za univerzitní družstvo ve Washingtonu. Byla v USA již dvakrát vyhlášena nejlepší univerzitní hráčkou. Její úspěšná sportovní kariéra pokračuje a rozhodně o ní ještě uslyšíme.
Byla zmínka o reprezentantkách v ženách, ale nemůžeme zapomenout na výborného nahrávače našeho národního družstva mužů Jakuba Janoucha. Další přerovský rodák, který se proslavil na volejbalovém výslunní a jehož sportovní kariéra se v současnosti jeví jako nejlepší. Jeho začátky jsou zdokumentovány v žácích, kde trénoval pod vedením svého otce, a protože v Přerově neměl v dorostencích adekvátní spoluhráče, přestoupil do Olomouce. Zde zdárně výkonnostně rostl a záhy byl vybrán reprezentovat na Mistrovství Evropy juniorů. V Olomouci působil do roku 2007 a přes Opavu a Zlín odešel do Liberce, kde působil do roku 2018. Další dva roky hrál v Německu ve VfB Friedrichshafen a v roce 2020 se vrátil a obléká dres VK Lvi Praha. Jeho sportovní kariéra úspěšně pokračuje na úrovni klubové i reprezentační.
O tom, že se v Přerově pracuje s dívkami úspěšně, svědčí dosahované výsledky a zájem mládeže o volejbal. Extraliga ženzvedla nároky na výchovu kvalitních hráček na doplňování tohoto družstva, což se promítlo do dlouhodobých cílů, které si klub každoročně stanovuje. Zde je mimo jiné zaznamenán požadavek vychovávat každoročně dvě hráčky schopné uplatnit se právě v družstvu žen. Jak se to podařilo, nechci hodnotit, stačí pohlédnout na dobové sestavy družstva žen. Pokud jde o družstva mládeže, úspěchem jistě je, že družstva kadetek a juniorek hrají nepřetržitě soutěž nejvyšší, to jest extraligu. Žákyně se téměř pravidelně v krajském přeboru umísťují na předních místech a tím se kvalifikují na mistrovství ČR. Bohužel v žádné kategorii nestanuly v období 2000 - 2023 na nejvyšším stupni, ale dílčí úspěchy byly zaznamenány. Žákyně v roce 2004 obsadily 3. místo, kadetky v roce 2004 a 2014 obsadily 3. místo a juniorky v roce 2003 a 2005 obsadily 2. místo a v roce 2006 obsadily 3. místo. Zcela určitě získala družstva mládeže mnoho cenných trofejí na turnajích a dobrých umístění v Českém poháru, ale pro neexistenci jakékoliv evidence v klubu je nelze specifikovat.
Dalším dobrým počinem bylo zahájení programu „Volejbalové akademie Přerovska“ v roce 2015, jehož výsledkem mělo být zapojení většího množství dívek ve školních kroužcích do volejbalových přípravek. Do programu se v počátku zapojilo 18 ZŠ z Přerova a okolí. Očekávaný účel byl jednoznačně splněn, neboť klesající členská základna vzrostla až na 800 členů, ale v současnosti již zájem škol poklesl a bude nutné jej znovu akcelerovat.
Dále je nutné zmínit pořádání tradičních turnajů pro mládež zejména „Memoriál Jiřího Lakomého“, kterého bylo dosud uspořádáno 30 ročníků a „Velká cena Přerova juniorek“, která měla letos 33. ročník. Oba turnaje jsou ve volejbalovém hnutí velmi oblíbeny a těší se velkému zájmu účastníků. „Memoriál Vlastimila Matlochy“ bohužel zanikl pro nezájem účastníků o vánočních svátcích.
Přerov ani v oblasti rozhodčích nezaostával za ostatními a je na místě uvést jména těch, kteří se uplatnili při rozhodování utkání nejvyšších soutěží, a to – Lukáše Adolfa, Jiřího Cirbuse, Ladislava Hejtmánka, Antonína Chytila, Lubomíra Kratochvíla, Petra Lagu, Jiřího Pelouška, Bohumila Růžičku, Vladimíra Tabaru a Josefa Ticháčka. Sportovní volejbalový život v Přerově plynul poměrně klidně až do roku 2010 kdy na valné hromadě Přerovského volejbalového klubu vyslovila skupina nespokojených trenérů nedůvěru dosavadnímu výboru klubu a vyzvala jej sloganem „děkujeme, odejděte“. Trnem v oku nespokojenců bylo zřejmě hospodárné řízení klubu. Nicméně bylo jim vyhověno a byl zvolen nový výbor ve složení – Josef Kulíšek – předseda, Miroslav Lakomý – místopředseda a členové Peter Birčák, Vladimír Sirvoň a Vladimír Tabara. Poměrně záhy byl odejit Peter Birčák a v roce 2011 rezignoval předseda Josef Kulíšek. Funkci předsedy převzal Vladimír Sirvoň, který zcela ovládl klub, protože ještě zastával funkci sportovního ředitele, sekretáře a trenéra družstva žen. Tento neudržitelný stav byl změněn teprve mimořádnou valnou hromadou, která se podařila svolat až v červnu 2012. Toto období samozvaného ovládnutí klubu lze nazvat katastrofou, neboť ambiciózní sportovní cíle vyhlášené při nástupu tohoto výboru nebyly naplněny, ale naopak byly vyčerpány veškeré finanční rezervy a zanechány dluhy. Zpětně je nutné vyslovit uznání a poděkování výboru, který vzešel z této mimořádné valné hromady ve složení – Vladimír Tabara – předseda, Karel Šimeček – místopředseda a členové Dana Lehnertová, Stanislav Šmidák a Jiří Růžička, který se ujal tuto neutěšenou situaci řešit. Postupně se jim podařilo úspornými opatřeními během dvou let stav stabilizovat, a to bez omezení sportovní činnosti.
Po výboru Josefa Kulíška zůstala ještě jedna černá kaňka, když rozhodl pečovat pouze o dívky a ženy a tím prakticky z Přerovského volejbalového klubu byli vyloučeni žáci včetně trenérů. Tímto aktem byly porušeny všechny dřívější dohody a společenská smlouva uzavřená v roce 1997, když se oddíly volejbalu Sportovní klub Přerov a TJ PS Přerov - Předmostí sloučily. Žákům bylo upřeno právo na členství a zabezpečení v Přerovském volejbalovém klubu, a museli se vrátit zpět do Sportovního klubu Přerov. Zkušení funkcionáři ve Sportovním klubu Přerov a trenéři Miroslav Raška s Radimem Škvárou je nenechali padnout, i když začátky s minimálním materiálním a žádným finančním zajištěním nebyly lehké. Postupně byly naplněny všechny kategorie mládeže od přípravek přes žáky, kadety až po juniory. Během krátké doby se jim podařilo vyhrát KP a postoupit do 1. ligy juniorů. Tato etapa neměla sice dlouhého trvání, pouze tři roky, ale byla vychována generace šikovných hráčů, kteří našli uplatnění v ligových moravských klubech – Petr Raška a Libor Lanč – Frýdek-Místek, Petr Suja a Petr Mackovík – Zlín, Jan Pastorek – Ostrava, Jiří Kužílek, bratři Darin a Marek Perry – Brno. Posledně jmenovaný Marek Perry se po přestupu do Brna dostal do juniorské reprezentace ČR a dodnes ho můžeme spatřit hrát extraligu mužů za Frýdek-Místek.
To, že dnes oslavujeme 20leté výročí extraligy žen není samozřejmostí. Výbor Přerovského volejbalového klubu musel čelit žalobě trenéra Juraje Mišíka, který byl v roce 2009 odvolán od družstva extraligy žen a až v roce 2011 požadoval soudně uhradit částku za nevykonanou 13měsíční trenérskou činnost. V roce 2014 po prohraném soudním sporu bylo na Přerovský volejbalový klub vyhlášeno insolvenční řízení. Následně byl založen nový právní subjekt Volejbal Přerov, na který se podařilo převést všechny soutěže a aktivní členy. Tím byla sportovní činnost mládeže i extraliga žen v Přerově zachráněna.
V neposlední řadě se v tomto stručném přehledu musíme ještě zmínit o rozvoji amatérských soutěží, které se od roku 2000 rozmáhaly v okrese Přerov. Jednalo se prakticky o neregistrované hráče a hráčky a soutěže smíšených družstev tvořených čtyřmi muži a dvěma ženami. Vznikla dlouhodobá soutěž nazvaná Volejbalová liga smíšených družstev, kterou nejprve organizoval Pavel Křístek a později od roku 2008 – 2017 Radim Škvára. Této soutěže se účastnilo pravidelně 12 družstev z Přerova a okolí. Bohužel postupem zájem upadal a do dnešních dnů se nezachovala. Je nutné se také zmínit o oblíbeném „Vánočním losovaném turnaji mixů“, na který se do Přerova sjížděli volejbalisté z celé Moravy. Každý hráč přijel na turnaj sám za sebe a byl nalosován do příslušného družstva. Tento turnaj si postupně získal velkou popularitu, účastnilo se pravidelně až 180 hráčů a město Přerov bylo známo tímto turnajem široko daleko. Organizátorem byl taktéž Radim Škvára a pořádání ukončil v roce 2020 kvůli problémům se zajištěním sportovní haly.