Kdo je Michal Grivalský mimo volejbal a jaká byla Vaše cesta k tomuto sportu?

Na tuto otázku by spíše lépe odpovědělo mé blízké okolí. Pokud bych ale měl sám sebe charakterizovat, vystihují mě vlastnosti jako pracovitost, lidskost, cílevědomost a akčnost. Tyto rysy se promítají jak do mého osobního života, tak do trenérské práce.

K volejbalu jsem se dostal v šesté třídě, ve 12 letech, kdy jsem se přidal ke starším kamarádům, kteří ho už hráli. V mládí u mě volejbal nakonec převážil nad tenisem, kterému jsem se do té doby věnoval. Od té chvíle se stal volejbal nedílnou součástí mého života.

Dnes mě u něj drží především láska ke hře a chuť posouvat hráčky v jejich sportovním i osobnostním vývoji.

Jaká byla Vaše trenérská cesta?

Před Olympem Praha jsem působil v menším pražském klubu Španielka Řepy. Ještě předtím jsem prošel téměř všemi strukturami oddílu, kde jsem vyrůstal – ve Zruči nad Sázavou.

Trénoval jsem všechny věkové kategorie a několik let jsem vedl i mužský tým, který hrál 2. ligu. Největší posun k vrcholovému volejbalu pro mě ale znamenalo až působení v Olympu Praha, kde jsem se dostal k práci s elitní mládeží i extraligou žen.

Když to shrnu, ve Zruči jsem se trénovat učil, ve Španielce jsem sbíral zkušenosti ve vyšších kategoriích a v Olympu jsem nahlédl do vrcholového volejbalu. Z každého angažmá si odnáším cenné zkušenosti, které chci využít v Přerově.

Co Vás vedlo, k rozhodnutí přijmout nabídku klubu Volejbal Přerov a jaké jsou Vaše očekávání?

Musím se přiznat, že mé rozhodování probíhalo relativně dlouho, protože ve svém životě nerad dělám velké změny a toto velká změna je. V mém rozhodování převážila chuť se posunout ve vývoji dál, a vyšší stupeň je extraliga žen. Zároveň mě oslovilo jednání, které bylo vždy vedené v příjemné atmosféře, z něhož jsem cítil, že lidé z vedení o mě opravdu stojí. Je to pro mě výzva. Na výzvu se těším a čekám hodně práce a spoustu nového, co přináší práce na této pozici.

Jaký je Váš trenérský styl?

Můj trenérský přístup stojí na čtyřech základních pilířích – důvěře, tvrdé práci, komunikaci a pozitivním přístupu.

Důvěra v tým i jednotlivce je pro mě klíčová. Bez tvrdé práce nelze dosáhnout úspěchu. Preferuji přímou a otevřenou komunikaci bez zbytečných obezliček. A pozitivní přístup podle mě pomáhá lépe zvládat i náročné situace a směřovat k cílům efektivněji.

Jak vnímáte práci s mládeží?

Už při prvních návštěvách Přerova jsem si všiml, že práce s mládeží bude jiná než na Olympu. První, co je u mladých sportovců důležité, je správné nastavení a výchova. Pozdravit, poděkovat, poprosit. To jsou základy, které by měl mít každý člověk, sportovec. Byl bych rád, kdyby si hráčky, které projdou přerovskou mládeží odnášely to, že sice obětovaly hodně času, úsilí a energie volejbalu, ale ten je pomohl formovat jak sportovně, tak správně lidsky do dalšího života. Ať už v profesionální volejbalové kariéře nebo amatérské.

Když se podíváme směrem k nadcházející sezóně – jaké cíle a očekávání od sezony máte? Na čem chcete stavět? Co byste chtěl během svého působení posunout?

Očekávám, že sezóna bude náročná – jak pro mě, protože jde o mé první extraligové angažmá, tak pro tým, který navazuje na vysokou laťku z minulé sezóny.

Naším cílem bude co nejlépe poskládat tým, který bude fungovat nejen po sportovní, ale i lidské stránce. Na tom chceme pracovat od začátku přípravy.

Postupně si nastavíme konkrétní cíle, které budeme chtít naplňovat. Mým přáním je, aby z každého zápasu odcházeli hráčky, realizační tým i fanoušci s pocitem, že jsme na hřišti nechali maximum.

Je nějaký moment nebo zážitek z volejbalu, který Vám nejvíce utkvěl v paměti? A je něco, co byste vzkázal fanouškům a hráčkám?

Nevyberu asi jeden jediný moment. Vždy, když jsou ve hře velké emoce a jde o něco, tak ty momenty si užívám a zůstávají ve mně dlouho.

Na holky se už těším. Těším se, až začne naše společná cesta a kam bude směřovat. Ale předtím jim přeji, ať si užijí volno se svými nejbližšími a dorazí na začátek přípravy zdravé a plné odhodlání.

Věřím, že fanoušky brzy poznám a bude šance si s nimi i popovídat a poznat je. Každopádně doufám, že nás budou podporovat minimálně tak skvěle a v takovém počtu, jako v posledních letech a že ta naše hala jim bude malá. My se jim budeme snažit dělat radost na hřišti.